V dětství jsem dělala atletiku a pak dloooooouho nic jen jsem si tak rekreačně jezdila na kole. Svůj první začátečnický kurz na tyči jsem dostala před pěti lety k narozeninám od svého manžela. Asi už si s mou energií neveděl rady a možná se mě prostě jen chtěl zbavit ? Kazdopádně mi pole dance neuveřitelně prirostl k srdci a narozdíl od manžela, jsem u něj vydržela. Stále mě baví, jak se diky němu musí človek zdokonalovat a tvrdě na sobě makat. Přes veškeré úrazy a onemocnění, která mě na čas donutila s trénováním přestat, jsem nikdy nepřestala veřit, že je to sport mého srdce. Je v něm síla, elegance a ženskost a právě taková bych chtěla být. Jediné, čeho lituji je, že jsem nemohla začit "s tyčí" dřív.
Na svých lekcích se snažím být nositelem dobré nálady. Snažím se v holkách podporovat nejen jejich odhodlání na sobě pracovat, ale také probouzet jejich přirozenost.